SUPRAPHON a. s.
Přejít na: Hlavní menu ~ Archiv novinek ~ Hledání v katalogu ~ Obsah stránky

Spanilá hobojová jízda Viléma Veverky

Vytisknout
CD novinka Telemann / Britten / Vilém Veverka - hoboj



Hobojista Vilém Veverka podniká se svým novým CD Telemann / Britten / Vilém Veverka -  hoboj (SU 4121-2) spanilou hobojovou jízdu. Album obsahuje kompletní provedení Telemannova cyklu Dvanácti fantazií (původně psaných pro flétnu) a kompletní cyklus Metamorfóz podle Ovidia od Benjamina Brittena. Dohromady více než sedmdesát minut hudby, kterou obstarává sólový hoboj!

Zdá se mi, že taková dramaturgie desky je poměrně odvážná!

To je pravda, jsem rád, že to říkáte. Nahrání těchto kompozic jsem si vymyslel samozřejmě sám, nicméně se Supraphonem jsme se na této dramaturgii rychle shodli. Proběhla tu naprosté myšlenkové souznění, za což jsem vděčný. Doba je taková, že přeje odvážným myšlenkám. Jinými slovy: myslím, že právě lidé odvážní mají šanci realizovat své myšlenky (a sny)! To platí i v umění.

Vilém Veverka - HobojMají kompoziční cykly Georga Philippa Telemanna a Benjamina Brittena něco společného?

Kvalitu. Brittenova skladba je možná nejzásadnější kompozicí pro hoboj sólo v kontextu hudby 20. století, proto jsme ji vybrali jako "doplněk" hlavního tématu CD, kterým je Telemannův cyklus Dvanácti fantazií. Původní úvahy se nesly v tom duchu, že bychom vydali samotný Telemannův cyklus, který sám o sobě trvá asi hodinu, nakonec jsme se ale rozhodli pro doplnění, které CD jako celek ozvláštní a zajistí mu určitý přesah. Digitální podoba alba dokonce obsahuje ještě další skladbu, jejímž autorem je Thomas Daniel Schlee, samozřejmě zase pro sólový hoboj. CD tak představuje průřez hudbou pro sólový hoboj od baroka přes polovinu až po konec 20. století.

Jak bohatá je hudební literatura pro sólový hoboj? 

Poměrně dost. Drtivá většina originálních skladeb pro sólový hoboj pochází z 20. století, zejména z jeho druhé poloviny, a ze století jedenadvacátého.  

Cyklus Telemannových fantazií vznikl původně pro flétnu; to, že si hobojisté půjčují skladby od flétnistů, se dnes děje běžně…

Děje. Úžasné je, že u Telemannova cyklu nemusíte změnit jediný tón a lze ho hrát na hoboj tak, jak byl napsán původně. Nejde tedy o žádnou transkripci, je to originální text, proto je zcela legitimním se skladbou zabývat. Může se to zdát jako smělý názor, však v hobojovém podání vyzní Fantazie stejně dobře, ne-li lépe, než v podání flétnovém.

Setkal jste se někdy s nelibostí flétnistů ve chvíli, kdy si hobojista půjčí „jejich“ skladbu?

To ani ne; flétnisté spíš mají pocit, když si půjčujeme flétnové kompozice, že je jejich literatura bohatší. Řeknu to ale trochu jinak: skutečnost, že si můžeme půjčovat skladby původně psané pro flétnu, signalizuje, že hoboj je nástrojem velmi variabilním a bohatým. Flétnisté by si hobojové kompozice nemohli půjčovat s takovou samozřejmostí, protože by vyznění nebylo zdaleka tak "autentické".

Co Telemannovu cyklu hoboj dokáže přinést?

To je pro hobojistu zásadní otázka. Hoboj má jiná specifika než flétna a co se technického zvládnutí nástroje týče, má svoji problematiku. Mnohé je na hoboj těžší – co je u flétny automatičtější, vyžaduje u hoboje větší úsilí. Skrze tohle vyšší úsilí má pak interpret šanci objevit v kompozici další roviny. Hobojista se tak může na skladbu dívat jiným pohledem, určitě odlišným od vidění flétnistů. A nový pohled přináší v interpretaci novou kvalitu.

Podle vás je Telemannův cyklus interpretačně náročnější než Brittenovy Metamorfózy. V čem?

Je to jednoznačně estetický problém věci. Realizovat přesně hudební estetiku Georga Philippa Telemanna, obzvláště když on uvažoval jako o prvním nástroji o flétně, je prostě komplikovanější. Britten je transparentnější. Kdybychom tuhle věc převedli na barevnou škálu, pak u Telemanna je těch odstínů (nebo – jak se říká ve fotografii – polotónů) přeci jenom zřejmě víc, a to dělá interpretaci díla výrazně náročnější. Proto taky, pokud vím, existují doposud pouze dvě kompletní hobojové nahrávky tohoto díla; ta moje je třetí.     

Budete usilovat o častější souborné koncertní provádění tohoto cyklu?

Je to myslím smělá myšlenka, a proto správná. Vyzkoušel jsem si to zatím pouze jednou, přičemž jsem si také "testoval", dokáže-li posluchač po celou dobu zaujatě sledovat samotný sólový hoboj. Je fakt, že příprava na souborné koncertní provedení tohoto cyklu vyžaduje zvýšené úsilí, nicméně bych si to někdy rád zopakoval. Tedy ano, budu o to usilovat. Alternativní dramaturgií je pak recitál, kdy konfrontuji v jednom hudebním bloku-monologu Fantazie G.Ph.Telemanna právě s Metamorfózami B.Brittena. To vše přináší i nové poznání pro posluchače.

Brittenův cyklus Metamorfózy vznikl na základě Ovidiova díla, obsahuje šest částí, šest postav a přeneseně tedy šest lidských vlastností. Je to tedy programní hudba…

Výrazně programní! Každá část má svůj „příběh“, je to skutečně krystalická programní muzika. Interpreta přímo vybízí stavět se do role "vypravěče", nebo chceme-li toho, kdo jednotlivé postavy de facto zahraje. Charakteristiky jednotlivých postav jsou zcela odlišné, princip hereckého vcítění se do věci mi tak hodně pomáhá při interpretaci. Dá se říct, že hraji šest různých postav, jenom místo textu jsou tu noty. Brittenův cyklus je v tomhle opravdu výjimečný.

Vilém Veverka - Hoboj (2013)Dá se říct, kterou z těch částí máte nejraději?

To se úplně říct nedá. Možná nejsofistikovanější je pátá část – Narcissus, dvě tváře této postavy jsou ve skladbě výrazně odstíněné. Pokud bych měl vyzdvihnout jednu větu, pak tuto; jde ale samozřejmě o celek, komplex, ve kterém má každá část svoji kvalitu. Je to dílo génia.     

V koncertním plánu pro nejbližší období máte další významný hudební cyklus, tentokrát vícenástrojový; k jeho realizaci jste spojil síly se špičkovými českými muzikanty i se zahraničními partnery!

Je to tak. Na našich i zahraničních festivalech letos provedeme kompletní cyklus šesti triových sonát Jana Dismase Zelenky pro dva hoboje, fagot a basso continuo. To je, myslím si, ve svém oboru maximum představitelného, úplný vrchol interpretace nejen barokní hudby. Cyklus se dá směle srovnat s Braniborskými koncerty Johanna Sebastiana Bacha, jen s tím rozdílem, že tady jste na pódiu po celou dobu, během všech skladeb. Ensemble Berlin-Praha je českoněmecké kolegium, jsou zde čeští renomovaní interpreti a pak kolegové z Berlínské filharmonie. Tato myšlenka dlouho čekala na svou realizaci. Dovolím si říci, že je to zřejmě nejnáročnější projekt, jaký jsem kdy realizoval. Bude to také první souborné provedení u nás. Posluchače bych tedy rád pozval na festivaly Concentus Moraviae a Janáčkův máj, kde v červnu cyklus provedeme. 



Archív novinek dle kategorií