Archivovaná verze stránky, pokračujte prosím na aktuální web.

 Osvobozené divadlo Voskovce a Wericha

Od roku 1926 se s OD, tehdy sdružením avantgardních umělců, sbližují jako diváci a přátelé dva studenti práv, Jiří Voskovec a Jan Werich. Oba mají ctižádost uplatnit se v umění a oba sympatizují s avantgardou. (Jiří Voskovec publikoval své básně, či básnické překlady z francouzštiny v avantgardních časopisech a stal se v roce 1922 členem Devětsilu, odkud byl v roce 1926 vyloučen za svou roli v němé filmové verzi Pohádky máje.) Oba studenty okouzlovala němá filmová groteska a její protagonisté. Pro obveselení svých známých vymýšleli řadu improvizovaných scének a absurdních dialogů, založených na parodii. V roce 1927 oba připravili všechny tyto výstupy v pásmu skečů a scénických parodií s názvem Vest pocket revue. Představení poprvé předvedli svým spolužákům 19. dubna 1927 pod hlavičkou Osvobozeného divadla v sále Umělecké besedy. Obrovský a fenomenální úspěch byl nečekaný. Humor, spontánně vytvářený pro jeviště a na jevišti oběma autory a klauny zároveň v komických akcích odkrýval směšnost některých soudobých pokleslých tendencí společenských, literárních, byl zároveň hrou se slovy v inscenovaných slovních hříčkách. Z náhodné improvizované předscény, která při premiéře měla pozdržet přestavbu scény za oponou, vznikl později pravidelně dodržovaný zvyk tzv. forbín. V nich Voskovec s Werichem před oponou vedli dialog, zcela nezávislý na kontextu s dějem hry, při němž se většinou nechali inspirovat reakcemi publika. Chytře zesměšňovali hloupost, nesmysl a zlo v duchu humoru jako každodenního samozřejmého životního projevu. Po úspěchu 200 krát reprizované Vest pocket revue se oba komici rozhodli zanechat studií a věnovat se divadlu trvale.

Další hrou byla Smoking revue, uvedená 1928 opět v Umělecké besedě. Charakterově se zde Voskovec s Werichem vyčlenili z děje jako dva navzájem se doplňující absurdní klauni. Děj revue zaplnili postavami pohybujícími se mimo čas a prostor, opustili prvek konkrétní parodie. Výrazně začlenili do příběhu baletní kreace Milči Mayerové. Autorsky okamžitě přepracovávali hru v závislosti na reakcích publika v přizpůsobivém a tvárném komediantství. V roce 1928 napsali ještě hru, inspirovanou J. N. Nestroyem, …si pořádně zařádit, uvedenou v divadle Adria, dále pak Gorila ex machina,variaci na detektivky a silvestrovskou zábavu s názvem Kostky jsou vrženy. Jindřich Honzl byl režisérem her Voskovce a Wericha. Pod jeho vedením hráli oba komici i v představení Král Ubu Alfréda Jarryho v roce 1928. Po roztržce v roce 1929, kdy načas odešel J. Honzl do Národního divadla se V+W stali uměleckými šéfy Osvobozeného divadla. V Honzlově filmové režii zůstala zachovaná památka na herectví a ohňostroje humoru obou protagonistů. V roce 1931 natočiliV+W pod Honzlovým vedením filmy Pudr a benzin a v roce 1932 film Peníze nebo život. V roce 1929, v představení Premiéra Skafandr vstupil do spolupráce s V+W třetí podstatný tvůrce, hudební skladatel Jaroslav Ježek. Stal se hudebním šéfem divadla, se kterým nadále spjal nerozlučně další vývoj svůj i Osvobozeného divadla.

To se v roce 1930 přestěhovalo do komfortního divadelního sálu paláce U Nováků (dnešní ABC). Zde uvedlo OD hru Líčení se odročuje a Fata morgana (1929). Se souborem vystupoval komik Ferenc Futurista, Mottlova parta z osady Ztracená naděje, choreograf Joe Jenčík se svými girls. Architektem se stal František Zelenka se svou programově naivistickou výpravou. Divadlo prosperovalo navzdory začínající hospodářské krizi.V roce 1930 měla premiéru nesmírně úspěšná hra Ostrov dynamit. Romantické prostředí je společným jmenovatelem dalších tří her, inscenovaných v sezoně 1930/31 – Sever proti jihu, Don Juan & comp. a Golem. V roce 1932 napsali V+W první otevřeně politickou satiru Caesar, reagující na události veřejného života tehdejší společnosti. Další hrou s aktuálním politickým podobenstvím, která karikovala mimo jiné české fašisty, byl Robin zbojník. Ve Světě za mřížemi z roku 1933 se V+W spojili s přítelem Adolfem Hoffmeisterem a napsali variaci na “americkou veselohru”, s problémem prohibice.

Další ze zdařilých her roku 1933, kterou se Osvobozené divadlo proslavilo i v zahraničí, je Osel a stín, podobenství o nacistickém převzetí moci, ve kterém byli zesměšněni fašističtí vůdci i jejich fetiše. Německé velvyslanectví několikrát protestovalo proti uvedení této hry a žádalo její zákaz. Ve Slaměném klobouku, adaptaci vaudevillu E. Labiche, se V+W vrátili ke svému oblíbenému období konce 19. století, k secesi (hru uvedli v roce 1934). Po této rozmarné komedii opět napsali aktuální satirickou hru Kat a blázen (1934). Po velkém úspěchu filmu Hej rup! (1934) se V+W rozhodli na čas divadlo opustit a věnovat se výhradně filmu. Před zamýšleným odchodem uvedli 1935 dvě zdařilé revue: Vždy s úsměvem a Panoptikum. V sezóně 1935-36 hrál soubor OD v malém divadélku Rokoko na Václavském náměstí, kde pod názvem Spoutané divadlo uvedl Baladu z hadrů, životní příběh prokletého francouzského básníka Villona. Po roce se soubor přemístil zpět do svého dřívějšího působiště a uvedl zde hru Nebe na zemi a Rub a líc(1936), podle které natočili V+W také film Svět patří nám (1937). Poslední hry OD jsou již zjevnou reakcí na politickou situaci, věštící hrozbu války. Těžká Barbora (1937)a poslední hra OD Pěst na oko (1938). Po Mnichovské konferenci byla OD odňata koncese. Hra Hlavou proti Mihuli dospěla jen ke generální zkoušce, premiéra se již nesměla konat. V+W uprchli do USA, odkud ve svých pravidelných rozhlasových relacích povzbuzovali své věrné diváky a posluchače. Po válce se dvojice V+W pokoušela znovu pokračovat ve společné práci, inscenovala úspěšně americký muzikál Divotvorný hrnec(1947). Únorový puč 1948 nakonec přerušil další spolupráci, Jiří Voskovec se trvale usadil v USA, zatímco Jan Werich zůstal v Československu. Jedenáct let existence OD zásadně ovlivnilo uměleckou tvorbu všech následujících generací českých divadelníků, humoristů, herců a režisérů, komiků a autorských dvojic, kteří navázali na jedinečný originální humor V+W.

Na CD a MC Supraphonu jsou zaznamenány písničky a instrumentální hudba, vzniklá na scéně OD, některé dialogy z forbín, celé představení Divotvorného hrnce a hra Pěst na oko.

Předscény Jana Wericha a Miroslava Horníčka navazují na forbíny V+W, zároveň reagují nově na skutečnosti, související s dobou jejich vzniku v 50. a 60. letech.