(14. 4. 1922 - 17. 5. 2005)
Jedna z nejlepších a nejpopulárnějších českých divadelních a filmových hereček. Dcera známého pražského architekta a setra architekta filmového. Studovala v anglické internátní škole, pak absolvovala hereckou školu E. F. Buriana, vystupovala na scéně divadla Větrník. Po válce vystřídala několik menších pražských scén, až se stala členkou Divadla satiry - ABC pod vedením Jana Wericha. S tímto souborem pak v roce 1962 přešla do Městských divadel pražských, kde působila do roku 1990. Od té doby vystupuje jako host většinou na scéně divadla ABC.
Již od mládí patřila ke komediálnímu typu, na divadelní scéně vytvořila víc než 50 komických rolí. Mimořádnou popularitu této neobyčejně inteligentní a vzdělané herečce (hovoří sedmi jazyky) přineslo 200 filmových a televizních rolí. Vytvořila charakteristický typ kurážné a prostořeké, temperamentní ženy, malé postavou, velké však svou odvahou a kategorickou silou vůle (televizní film Medvěd, seriál Tři chlapi v chalupě, Píseň pro Rudolfa III., veselohry Anděl na horách, Pane, vy jste vdova, Zítra to roztočíme, drahoušku, Což takhle dát si špenát, Jak utopit doktora Mráčka). Ke zvláště úspěšným postavám patří její dobrosrdečné a laskavé, ale i vitální a svérázné maminky a babičky (televizní seriál Arabela, film Kolja, Kytice, Život na zámku, Dívka na koštěti, Pelíšky). V roce 1982 získala titul Zasloužilá umělkyně, v roce 2001 Cenu Thálie za celoživotní dílo a 2002 cenu Český lev za roli ve filmu Babí léto.
Své dlouholeté přátelství s Janem Werichem využila plně při interpretaci jeho pohádek (Fimfárum I-IV, Žluté mužátko), které vyšlo v supraphonské edici na CD a MC. Povahou svého humoru cítí kongeniálně Werichovu moudrou legraci a přesně navazuje tam, kde Werich přestal. Další její supraphonskou nahrávkou jsou příběhy zkušené staré kachny (Matylda), původně kreslený večerníček, který převyprávěla do zvukové podoby se svéráznou razancí a vtipem.