Sir Charles Mackerras se narodil v roce 1925 australským rodičům v USA, absolvoval studia v Sydney a v Praze, a umělecky debutoval jako dirigent londýnské opery Sadler’s Wells. V následujícím období byl prvním dirigentem Hamburské opery (1966–1969), v letech 1970–1977 zastával post hudebního ředitele Sadler’s Wells (pozdější Anglické národní opery) a v období 1987–1992 vykonával stejnou funkci ve Velšské národní opeře, kde získala uznání mimo jiné jeho pozoruhodná uvedení Janáčkových oper. V letech 1976–79 působil Mackerras jako šéfdirigent Sydneyského symfonického orchestru. V tomtéž období řídil orchestr na koncertu pořádaném při příležitosti slavnostního otevření Sydneyské opery. V současnosti je Sir Charles Mackerras titulárním dirigentem Skotského komorního orchestru, emeritním dirigentem Velšské národní opery a hlavním hostujícím emeritním dirigentem Sanfranciské opery. Jako odborník na český repertoár byl Mackerras jmenován hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie. Tato funkce se zároveň stala výrazem ocenění jeho celoživotního vztahu k našemu prvnímu orchestru a k široké škále aspektů českého hudebního života. Sir Charles věnoval v průběhu své kariéry značnou pozornost studiu interpretační praxe osmnáctého a devatenáctého století. Jedním z vrcholů sezony 1991 bylo znovuotevření Stavovského divadla v Praze, dějiště původní premiéry Dona Giovanniho. Sir Charles Mackerras tehdy dirigoval novou inscenaci této opery uváděnou při příležitosti dvoustého výročí Mozartovy smrti. S Pražským komorním orchestrem realizoval nahrávky všech Mozartových symfonií a serenád, se Skotským komorním orchestrem pak (v návaznosti na sérii představení v rámci Edinburského mezinárodního festivalu) pořídil zvukové snímky Kouzelné flétny, Cosě fan tutte, Figarovy svatby, Dona Giovanniho, Únosu ze serailu a Idomenea. V roce 1999 provedl Skotský komorní orchestr za Mackerrasova řízení na Edinburském festivalu Händelova Saula a několik orchestrálních děl Roberta Schumanna, v rámci festivalového ročníku 2000 tu pak dirigoval Českou filharmonii v řadě koncertních čísel a baletních inscenací Jiřího Kyliána.
Jeho rozsáhlá diskografie zahrnuje cenami ověnčený cyklus Janáčkových oper s Vídeňskou filharmonií, nahrávku Gloriany od Benjamina Brittena (vyznamenanou cenou časopisu Gramophone za nejlepší operní snímek roku 1994) a komplet Dvořákovy Rusalky s Českou filharmonií (dvojnásobně oceněný časopisem Gramophone jako nejlepší operní nahrávka roku, navíc vyznamenaný Cenou německé gramofonové kritiky, cenou Prix Cecilia a Edisonovou cenou za rok 1999). Z jeho dalších pozoruhodných nahrávek je třeba zmínit cykly Beethovenových a Mahlerových symfonií s Královskou liverpoolskou filharmonií, nověji pak snímky čtyř symfonií Johannesa Brahmse se Skotským komorním orchestrem. S Českou filharmonií pořídil četné nahrávky děl české hudby, zejména velmi úspěšná CD s Dvořákovými Slovanskými tanci, Smetanovou Mou vlastí, Polní mší a Dvojkoncertem Bohuslava Martinů, Janáčkovou Káťou Kabanovou, Šárkou a Glagolskou mší. Všechny tyto tituly vyšly pod značkou Supraphonu.
Sir Charles Mackerras je dlouhou řadu let úzce spjat s londýnskou Královskou operou Covent Garden, kam se naposledy vrátil v roce 2000, aby zde řídil představení Romea a Julie (Gounod) a Řeckých pašijí Bohuslava Martinů. Kromě početných vystoupení s orchestrem Sanfranciské opery je i pravidelným hostem newyorské Metropolitní opery, kde v poslední době nastudoval mj. Věc Makropulos, Káťu Kabanovou, Kouzelnou flétnu a Lucii di Lammermoor. Na jedné ze svých častých tvůrčích návštěv Austrálie zde připravil novou inscenaci Její pastorkyně. Poprvé ve své kariéře se rovněž představil na salcburském festivalu, kde řídil Vídeňskou filharmonii v několika mimořádně úspěšných představeních Figarovy svatby. Na festival se znovu vrátil v roce 2000, aby s týmž orchestrem uvedl Medeu (Cherubini).
Charles Mackerras byl v roce 1974 vyznamenán komandýrským stupněm Řádu Britského impéria a v roce 1979 byl v uznání svých zásluh o rozvoj hudebního umění povýšen do šlechtického stavu. V roce 1996 mu byla v České republice udělena Medaile za zásluhy a v následujícím roce mu byl udělen Řád Austrálie. Sir Charles Mackerras je nositelem čestných doktorátů britských univerzit v Hullu, Yorku a Nottinghamu, Masarykovy univerzity v Brně, Griffithovy univerzity v australském Brisbane, Oxfordské univerzity, univerzity v Napieru na Novém Zélandě a pražské Akademie múzických umění. Je rovněž čestným členem akademických sborů britské Royal College of Music, Royal Academy of Music a londýnské Trinity College of Music, oxfordské Saint Peter’s College a Royal Northern College of Music. V roce 1995 oslavil Sir Charles Mackerras sedmdesátiny řadou galakoncertů se Skotským komorním orchestrem v Edinburku, a posléze vystoupeními s orchestrem Velšské národní opery v Cardiffu a s hudebním tělesem Sanfranciské opery. Pětasedmdesáté narozeniny oslavil v roce 2000 opět se Sanfranciskou operou, kde dirigoval představení Růžového kavalíra a Semele. Oslava jeho 76. narozenin se nesla ve znamení nové inscenace Smetanovy Prodané nevěsty v londýnské Královské opeře Covent Garden.