(8. 4. 1891 – 31. 1. 1962)
Jeden z našich nejvýznamnějších komiků, zvaný též “král komiků”.
Hereckou dráhu začínal jako komik a parodista na klubových večírcích sportovního klubu Slavoj Žižkov, působil jako sborový zpěvák ve smíchovské Aréně a v operetě Vinohradského divadla. Současně vystupoval v karlínském Varieté, v kabaretu Montmartre a v kabaretu U kuřího oka spolu s Ferencem Futuristou. Na všech těchto scénách se představoval se znamenitými sólovými čísly, podobnými varietní exhibici, nebo klaunskému výstupu. Roku 1916 jej přijal K. Hašler do divadla Rokoko. Začínal zde parodií italské opery, ve které zpíval všechny hlasy. Jeho výstupy začínaly být pověstnými. Po návratu z vojny 1917 vystupoval v kabaretech Červená sedma, Lucerna, Bum, Revoluční scéna. Na počátku dvacátých let se mění jeho sólové herectví z pouhého samostatného výstupu do rozměrnějšího scénického útvaru, od aktovky po celovečerní hru. Zásluhou autora a režiséra Emila Artura Longena, objevují se v Burianově herectví nové rysy, které rozvíjely kabaretní čísla do rozměrnějších vstoupení. V roce 1923 byl jmenován ředitelem divadla Rokoko a začal točit své první filmy. V roce 1925 otevřel své vlastní divadlo v paláci Adrie, posléze ve Švandově divadle na Smíchově až se roku 1930 pod názvem Divadlo Vlasty Buriana definitivně usadil se svým souborem v budově dnešního divadla Komedie.
Následovala plejáda zvukových filmů, ve kterých využíval principů nespoutané, až zběsilé komiky, ověřené v přímém kontaktu diváky kabaretních představení. Jeho herecká a improvizační spontaneita bořila veškeré konvence a klišé. Humor jeho filmů mu přinesl obrovskou popularitu a nadšení publika. (Mimo jiné C. a k. polní maršálek 1930, To neznáte Hadimršku 1931, Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa 1932, Anton Špelec, ostrostřelec 1932, Revizor 1933, Hrdinný kapitán Korkorán 1934, Tři vejce do skla 1937, Ducháček to zařídí 1938, U pokladny stál 1939, Katakomby 1940, Přednosta stanice 1941). V roce 1947 po vleklém vyšetřování údajné kolaborace s nacisty byla Burianovi zakázána veřejná umělecká činnost. Po roce 1950 byl zákaz vystupování zrušen a Burian se stal členem souboru Státního divadla v Karlíně. V roce 1954 namluvil s Janem Werichem Trnkův animovaný film Dva mrazíci a hrál v několika dalších filmech, z nichž nejvýznamnější byla opět role v pohádce s Janem Werichem Byl jednou jeden král. Plně rehabilitován byl až v únoru 2002, slavnostně pohřben na Slavíně a prohlášen za mistra české komedie.