PETR BENDE

ROZHOVOR K NOVÉMU ALBU

Koupit album
Katalogové číslo: SU 6347-2

Zpěvák a skladatel Petr Bende přichází po pěti letech s novým albem. Nespěchal s ním, a je to znát. Písničky se poslouchají jedním dechem a ocení je příznivci mnoha hudebních žánrů. I v tom je kouzlo umění Petra Bende.

Album se jmenuje Restart. V tom názvu je cítit návrat ke kořenům. Nebo je ten váš restart ještě v něčem jiném?

Za pět let od mojí poslední desky se toho hodně změnilo a hodně nového stalo…. S kapelou jsme odehráli stovky koncertů a taky jsem založil svoji agenturu. Jdu si tedy nezávislou cestou, která mě baví a inspiruje, a můžu si svoje věci plánovat sám. Mám nového producenta a nové hudební vydavatelství. K tomu všemu je tu taky moje rodina a děti. Nové album je vyústěním toho všeho a jakýmsi novým startem. Proto ten Restart v názvu.

Jak velké máte děti a projevuje se u nich hudební cítění?

Menšímu synovi je pět a tomu staršímu sedm. Co se týče jejich hudebního cítění, nechávám to přirozeně běžet – co život přinese, to se uvidí. Hrajeme si spolu na koncerty. Kluci mají svoje bubenické sady a některé melodie z nového alba mě napadly při našem společném jamování. Kluci tak byli prvními posluchači spousty mých písniček. A navíc: deska vyšla 4. listopadu, v den, kdy Maxíkovi bylo pět.

Mimochodem – vy jste dostal svoji první bicí soupravu pávě když vám bylo pět. To Max ji tedy měl dříve…

Měl, on už do bicích mlátí od tří let.

V jedné z písniček vaší nové desky zpíváte: všechny ty roky se mnou nehly. Je to u vás v reálu za tu dobu a se vším, co jste prožil a dokázal, vůbec možné?

V té písničce chceme říct, že člověk zůstává na místě, kde má být. Jinak toho kolem mě za těch dvacet let bylo samozřejmě hodně, prožil jsem vzestupy a pády…. Všechno ale bylo ku prospěchu…. Pamatuji si na roky, kdy jsem neměl na novou kytaru ani na struny, ale v té době jsme zase s kapelou hodně zkoušeli, a tak se připravovala a formovala nová etapa naší práce. Moje kapela pod názvem Petr Bende Band funguje už od roku 1996.

Proč vám příprava nové desky trvala pět let?

Nejsem tlačen žádným termínem, nechávám věcem volný průchod a volné pole působnosti. No a deska se pak sama přihlásí. Bylo to tak vždycky – druhé album jsem vydával po roce od toho prvního, další po čtyřech letech. Takže pětileté čekání na tohle album mi ani dlouhé nepřipadalo. Uteklo to jak střela, hodně jsme s kapelou koncertovali, každý rok velké vánoční turné a vydal jsem tři CD a DVD živých koncertů, které jsou pro mě zásadní. A mezitím jsem si připravoval autorské písničky na nové album. Bylo jich čtyřicet, z nich jsem do vrcholné fáze zpracoval pětadvacet. A z nich jsme jich s producentem Daliborem Cidlinským na desku vybrali dvanáct. Tak, aby se hodily tematicky, tempově a aby byly, pokud možno, nové. Například titulní Restart původně na desce ani být neměl. Tuhle píseň jsem složil mezi posledními.

Zmínil jste Dalibora Cidlinského, který stojí za Restartem jako producent…

To je pro mě důležitá osoba. Jako producent může desku určitým směrem nasměrovat, pomoct jí zvukově, může přinést nové aranže. Dalibor je navíc skvělý muzikant. Pro mě je důležité, aby producent alba byl člověk, kterého znám a se kterým se nemusím teprve oťukávat. Jak se vracím k těm základům, muzice a textům, tak se vlastně vracím i k Daliborovi. Známe se od devadesátých let, kdy hrál na banjo se svým tátou v kapele Duo Cis. Poprvé jsem ho viděl na festivalu Slávka Janouška na hradě Svojanov, a zaujalo mě, jak ohromně je talentovaný. Jsme v podobném věku, máme podobně staré děti a taky podobné názory na muziku a na zvuk. Vyústění tohoto všeho v producentskou spolupráci tak bylo naprosto logické a přirozené.

Pod většinou textů Restartu je podepsán Tomáš Roreček. I on je pro vás jistě důležitým spolupracovníkem.

S Tomášem jsme se potkali v roce 2008. Přišel za mnou po jednom z našich koncertů v pražském Lucerna Music Baru a nabídl mi spolupráci na otextování mé hudby. Dneska jsme výborní kamarádi a myslím si, že je to na našich věcech znát. Spolupracujeme různými způsoby. Buď mi Tomáš pošle texty a já na ně skládám muziku, nebo jeho slova dotvářím, anebo z několika jeho námětů seskládám dohromady text tak, aby dával příběh a pocit, který z toho chci dostat. Přitom spolu sedáváme doslova nad každým řádkem, nad každým slovem. Jsme na sebe hodně napojení.

Takže v současnosti nemáte ambici, aby na desce bylo víc písní, kde byste byl jako textař uveden jen vy sám?

Na desce mám sto procent hudby a dva texty a jeden text dodal ještě básník Tomáš Tajchner. Je pravda, že dřív jsem textoval víc. Když skládám, běží mi v hlavě současně muzika i slova. Teď mám ale složeno spíš hodně muziky, a když zaznamenám jenom hudbu, k textu už se nevracím. Už se nedokážu nakopnout a zpětně k tomu napsat nějaký příběh. Tady pak nastupuje spolupráce s Tomášem, který je zase rád za nějaké vodítko. Navíc, přiznám se, nacházím v Tomášových textech i svoje životní příběhy, které bych se možná sám za sebe napsat ostýchal. Jsou ale reálné, mohlo se to stát každému z nás, a já se tak vlastně můžu za Tomáše i tak trochu schovat.

Představíte muzikanty, se kterými jste Restart nahrál?

Minulou desku jsem točil převážně se svojí kapelou, u Restartu jsem zvolil jinou cestu. Šel jsem ke kořenům, tak, aby každá píseň držela samostatně jenom s kytarou nebo pianem a zpěvem. Tak jsem je i skládal. Je to pro mě návrat k podstatě, k tomu, že písnička je schopná obstát sama o sobě a může si ji zazpívat kdokoliv. Že nepotřebuje žádné velkolepé aranže. Šel jsem k jádru věci a tomu jsme podřídili i kapelu. Základem je hlas a kytara. S Daliborem Cidlinským tvoříme základ, akustiky, programingy, piana. Kytary, mandoly, mandolíny, steel kytary a elektriky vůbec hraje Pepa Štěpánek, který působí mimo jiné s Radůzou. Basu nahrál Honza Cidlinský, a bicí bubeník z mojí kapely Pavel Bříza. Na desce jsou i dva hosté – violoncellista Štěpán Švestka a cimbalista Michal Grombiřík. Podařil se nám současný moderní sound, který má energii i vzdušnost.

Kolik vašich kytar na desce zní?

Poměrně hodně. Do studia jsem jich přivezl asi patnáct, Dalibor Cidlinský se na mě díval jako na šílence. Je pravda, že jsem sběratel kytar. Nevyhledávám ale zajímavé kousky odněkud zvenčí, nechávám si ty, které se mnou jdou celý život. Žádnou kytaru jsem neprodal, ani tu první, na kterou jsem si tenkrát ještě jako student vydělával brigádou v truhlářství. Mimochodem – i tu jsem měl ve studiu, dokonce jsem na ní skládal některé věci. S každou ze svých kytar mám spojenou konkrétní píseň, kterou jsem na ni psal.

Ve studiu pak volíte kytary podle zvuku, tedy vezmete tu, která se do písně líp hodí?

Přesně tak. Úplně všechny moje kytary nakonec na desce nezní, ale je jich hodně. Od nových kytar Furch, až po klasiku značky Martin. Pro mě je to tak trošku cesta životem. Na albu hraju mimo jiné i na kytaru, kterou jsem oprášil po dlouhé době. Osm let mi stála v koutě s rezavými strunami. Vyčistil jsem ji, dal nové struny a většinu demosnímků z té původní pětadvacítky jsem nahrál právě s ní.

Dnes je v módě nahrávat ve studiu najednou, celá kapela. Vy jste na to ale šli jinak.

Ano, tentokrát jsme nástroje nahrávali zvlášť. Vycházeli jsme z akustiky a zpěvu, to byl základ každé písničky. Podle atmosféry se pak dohrával ten zbytek. Tím se docílilo úžasné čistoty a vzdušnosti nahrávky. Kdybychom nahrávali všichni dohromady, měla by výsledná nahrávka jiného ducha, taky zajímavého, ale to už jsem si vyzkoušel na minulém albu. Teď jsme to pojali jiným způsobem – k základům jsme dohrávali jenom to, co bylo potřebné. Nic víc, a proto to tak šlape.

Pomalu už se chystáte na jubilejní dvacáté vánoční turné. Čím bude výjimečné?

Hrozně to letí. Vždycky rád vzpomínám na rok 1996 a můj první koncert v rodné Zbraslavi u Brna. Přišlo tam tehdy náramných třiadvacet platících diváků! Spolu se členy rodin kluků z kapely tam mohla být tak stovka posluchačů… Postupně proběhlo devatenáct ročníků vánočních turné, každé úplně jiné a každé s jinými hosty. Několik let jsme jezdili s kapelou a cimbálkou, nebo jeden rok s velkým Cimbál BIG Bandem. Letos jedeme devatenáct akustických koncertů. Moji kapelu doplní netradiční Shadow Quartet v obsazení housle, violoncello, harmonika, kontrabas. Bude to vzdušné, jako nová deska. Netradiční vizuál doplní desetimetrová led stěna a na ní až filmové obrazy. A k tomu zase noví hosté a na střídačku v takřka každém městě jiný pěvecký sbor. Chci propojit dění na pódiu s publikem. A další návrat: naše koncerty zpestří folková legenda a skvělý kamarád Jarda Samson Lenk. Toho jsem poprvé viděl, když jsem začínal na folkové Portě. A mimochodem – příští rok tam budu zase hrát.

Zastavíte se i ve Zbraslavi u Brna?

Jasně, tradičně. Na tohle místo nikdy nezapomínám. Letos tam naše vánoční turné 21. prosince završíme. Chci zavírat doma, tam, kde jsme všechno začali.