IVO KAHÁNEK

ROZHOVOR

Koupit album
Katalogové číslo: SU 4299-2

Dvořákovo dílo pro sólový klavír představuje neprobádanou krajinu i pro mnohé klavíristy a muzikology. Nedočkáme se v něm rozmachu a jemně nuancované emocionality Chopinovy ani virtuosní okázalosti Lisztovy. Jako v celém svém díle, i tady se Dvořák okázalosti vyhýbal. Pohybuje se ve světě jemné osobní lyriky, hýří nápady, a i drobné skladby tvaruje s citem geniálního skladatele. To už stojí za novou kompletní nahrávku. Té výzvy se chopil Ivo Kahánek, jehož nahrávka Dvořákova Klavírního koncertu s Bamberskými symfoniky a Jakubem Hrůšou po zásluze slavila úspěch mj. na BBC Music Magazine Awards. Na novém albu najde posluchač větší cykly, příležitostné skladby, ale i několik kuriozit, jež jsou zde natočeny vůbec poprvé.

O nahrávce klavírního díla Antonína Dvořáka jsme si povídali s Ivo Kahánkem těsně před jeho vydáním.

Ivo, jak jste se na několikaměsíční nahrávání připravoval a co bylo nejtěžší a co naopak vás těšilo?

Příprava probíhala v podstatě od podzimu roku 2020, protože jsem hrál dvořákovský recitál na mezinárodním festivalu Dvořákova Praha a také jsem byl garantem Dvořákova klavírního maratonu tamtéž. Nicméně většinu repertoáru jsem nacvičil až během jara 2021 přímo pro účely nahrávání. Nejtěžší byl časový pres, protože vzhledem k termínovým možnostem sálu a týmu a zároveň pevnému datu křtu (na Dvořákovy 180. narozeniny na Dvořákově Praze ve Dvořákově síni 8. září 2021), bylo nutné pět hodin hudby nahrát během pouhých tří měsíců. Nejhezčí naopak bylo objevování některých takřka neznámých hudebních drahokamů v nepřeberné šíři Dvořákova klavírního díla či možnost nového pohledu na ty známější kusy.

Co vy osobně máte na Dvořákově hudbě nejraději?

Mám moc rád Dvořákovu upřímnost a také jeho bezprostřední slovanskou vřelost. Tam, kde například Bedřich Smetana záměrně staví základy české národní hudby, může Dvořák (i díky Smetanovi) znít česky zcela nenuceně. Při tom všem působí jeho hudba často tak spontánně, jako by mu ji někdo shora diktoval…

Na obalu kompletu s vaší nahrávkou je fotografie autentického Dvořákova kalamáře a historické psací náčiní, se kterým zapisoval noty. Oslovují vás tyto památné relikvie?

Oslovují mne velmi. Věřím totiž, že tyto předměty – a zejména to platí o hudebních nástrojích – mají unikátní dar uchovávat v nějaké podobě duchovní otisk jejich majitele. V Čechách tak máme štěstí, že můžeme tyto předměty z Dvořákovy pozůstalosti naživo vidět, nebo si dokonce sáhnout na Dvořákův klavír.

Album slavnostně pokřtíte na festivalu Dvořákova Praha. Jaký je váš vztah k tomuto mezinárodnímu festivalu?

Vzhledem k tomu, že jsem na tomto festivalu hrál mnohokrát, byl jsem vůbec prvním kurátorem Komorní řady, a dokonce mám tu čest být členem Rady akademiků Akademie klasické hudby, která festival pořádá, je pro mne Dvořákova Praha jedním z nejmilejších pódií vůbec.

Je nějaká záležitost, kterou byste v souvislosti s vaším novým albem chtěl zmínit?

Hlavně bych rád poděkoval partnerům nahrávky – zejména Akademii klasické hudby, Nadaci Karel Komárek Family Foundation a Ministerstvu kultury ČR – za jejich podporu, bez níž by komplet nemohl vzniknout. Pak také celému nahrávacímu týmu, vydavatelství Supraphon a řediteli Dvořákovy Prahy Janu Simonovi, díky nimž se podařilo dotáhnout tento náročný úkol s úsměvem na tváři. No a v neposlední řadě mé přítelkyni Jarmile, která mi coby pianistka dělala „druhé uši" a vydržela doma několikaměsíční maraton cvičení ve dne v noci.

Prozradíte výhled vašich koncertů?

Doznívající (doufejme) pandemie dosti zamíchala termínovou listinou většiny umělců i na roky 2021 a 2022 a dost koncertů mám tedy odloženo na další sezóny, nicméně i tak doufám, že se uskuteční má plánovaná vystoupení na festivalech v Norsku, Rakousku a Itálii a debutový recitál v Konzerthausu v Berlíně. Z českých vystoupení bych jmenoval například abonentní koncerty s FOK či Janáčkovou filharmonií Ostrava nebo koncert na festivalu Lípa Musica.

Nahrávka vychází za podpory Karel Komárek Family Foundation, Akademie klasické hudby, Ministerstva kultury ČR a Hudební fakulty Akademie múzických umění.

Připojené video