ZUZANA RŮŽIČKOVÁ

PŘEVZALA JUBILEJNÍ PLATINOVOU DESKU

Koupit album
Katalogové číslo: SU 4222-2

Supraphon ve spolupráci s Českým spolkem pro komorní hudbu uspořádal 26. června 2017 v Café Rudolfinum speciální prezentaci s příznačným názvem „Supraphon komorně,“ kde představil nové nahrávky Klavírního kvarteta Josefa Suka a souboru Belfiato Quintet. Jubilejní platinovou desku zde převzala legendární cembalistka Zuzana Růžičková. Supraphon jí v květnu vydal výroční reedici kompletu Bachových cembalových koncertů z roku 1968. Paní profesorka Růžičková vyjádřila obdiv k vydavatelství Supraphon: „ Jsem ráda, že se od svých zahraničních kolegů a přátel neustále dozvídám, že je vydavatelství Supraphon vnímáno jako špičkové vydavatelství vážné hudby. Jeho činnost pro českou hudební kulturu a její mezinárodní propagaci je opravdu mimořádně záslužná.“

Zuzana Růžičková se narodila 14. ledna 1927 v Plzni, na klavír začala hrát až v devíti letech. Když vypukla druhá světová válka, byla kvůli svému židovskému původu vyloučena z primy gymnázia. V lednu 1942 ji s rodinou deportovali do Terezína (zde se dostala do kontaktu i s dalšími vězněnými hudebníky) a pak do Osvětimi a Bergen-Belsenu. Měla nakonec štěstí a přežila. Domů se ale vrátila s hrůznými zážitky a pocitem, že nic na světě nemá smysl. Po válce studovala hudbu. „Už jako dítě jsem strašně tíhla k Bachovi, díky tomu jsem se dostala k cembalu, protože pro tento nástroj Bach komponoval,“ uvedla Zuzana Růžičková před lety. V letech 1947 až 1951 studovala na Akademii múzických umění v Praze a posléze také v Paříži. V roce 1956 Zuzana Růžičková vyhrála soutěž v Mnichově a zahájila tak svou úspěšnou kariéru, trvající několik desetiletí.

Za komunistického režimu jí bylo vyčítáno, že v cembalu propaguje „feudální a religiózní“ nástroj. Jako průkopnice musela tedy zpočátku přesvědčovat pořadatele koncertů a publikum, že cembalo je rovnoprávný nástroj. Hrávala proto tehdy dokonce v jednom koncertu stejné skladby nejprve na klavír a pak na cembalo. S houslistou Josefem Sukem procestovala například celou Evropu, Japonsko, Thajsko, Austrálii, USA a Kanadu. Hostovala na festivalech. Zuzana Růžičková byla v letech 1979 až 1990 sólistkou České filharmonie. Hru na klavír a cembalo také vyučovala, ale až v polovině osmdesátých let se jí na Akademii múzických umění podařilo prosadit cembalo jako plnoprávný hlavní studijní obor. V roce 1990 se stala profesorkou. Působila také na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, vedla mistrovské kurzy po Evropě, například v Curychu, Stuttgartu či v Sofii, ale i v dalekém Tokiu.

V roce 1994 jí Hamburk udělil Zemskou medaili za umění a vědu, v roce 2011 zase v Cáchách převzala Cenu Karla IV. „Moc jsem se musela odhodlávat, abych do Německa vůbec jela. Bála jsem se, že bych mohla potkat někoho ze svých trýznitelů, ale přes Bacha se mi to podařilo překonat,“ vzpomínala Zuzana Růžičková. Hudebnice získala řadu dalších ocenění: čtyřikrát například prestižní pařížskou cenu Grand Prix du Disque Académie Charles Cros. V roce 2003 jí byl udělen francouzský titul Rytíře umění a literatury a od českého prezidenta převzala medaili Za zásluhy.