MILOŇ ČEPELKA

Miloně Čepelku asi vnímá největší část divácké obce jako herce, a to skoro jen herce divadelního. Ale má ve skutečnosti na kontě rovněž spoustu dalšího. Tak třeba řadu písňových textů, scénářů k rozhlasovým pořadům i pozoruhodně dlouhou řadu knih, do níž teď přibyla jedna audiokniha. Audiopodoba knihy rozhovorů Nedělňátko aneb s Cimrmanem v zádech, kterou napsal ve spolupráci s Alešem Palánem, a vyšla letos na jaře u Supraphonu.

„Půlstoletí s Cimrmanem mi dalo krásný život,„ říká Miloň Čepelka. Pro něho i jeho kolegy znamená Divadlo Járy Cimrmana nejen obživu, ale především smysl a dokonce jistou formu terapie. „Jeviště je magický prostor, kde zapomenete bolest, a je nádhera tuhle možnost mít,“ míní Miloň Čepelka, kterému jsme u příležitosti vydání audioknihy položili pár otázek.

Jak došlo na formu rozhovorů s publicistou Alešem Palánem?

Když se mě v nakladatelství Vyšehrad ptali, zda bych se nechtěl knižně vyzpovídat, byl jsem v rozpacích. Ptal jsem se, kdo by mě zpovídal. Nechtěl jsem nikoho, koho znám. Navrhli mi Aleše Palána. S ním jsem se předtím nepotkal. Byla to skvělá volba, vždyť dnes jsme i přátelé.

Proč zrovna název Nedělňátko?

Někdy v mládí jsem zaslechl, že nedělňátka jsou šťastná. Já si celý život myslel, že jsem se v neděli narodil. Ovšem až když knížka vyšla, jsem se dozvěděl, že jsem vlastně narozený ve středu.

Když jste se Zdeňkem Svěrákem, Ladislavem Smoljakem a Jiřím Šebánkem zakládali soubor Divadla Járy Cimrmana, měl prý každý za úkol napsat jednu krátkou divadelní hru. Je to tak?

Všichni jsme ji napsali. Ale jenom tři se dočkaly života na jevišti. Já napsal jakýsi horor, odehrával se v pohřebním ústavu. Shodli jsme se, že to není k smíchu. Od té doby jsem hru z mysli vytěsnil a už ani nevím, o čem byla.

Ve hře Vražda v salonním kupé hrajete praktikanta Hlaváčka. A na jeho věk tam padá jedna dotěrná otázka. Vy jste se s ní vtipně vyrovnal.

Ano, v posledních letech už na otázku: „Kolik je vám let?“, odpovídám „Dvacet jedna – pryč.“

Která hra nebo role z repertoáru Divadla Járy Cimrmana patří k vašim nejoblíbenějším?

Nejraději mám Záskok. Ani ne tak kvůli své roli, i když ta je také pěkná. Je to podle mě nejlépe napsaná cimrmanovská hra. Je to drama. Má to vlastnosti divadelní hry. Je jich samozřejmě víc… Akt, Hospoda Na mýtince… „Třídnice" je trošku jiná. Některé hry jsou jen pásma scének. Záskok drží pohromadě.

S úspěchem píšete písňové texty, básně i prózu. Není vám někdy líto, že Cimrman vaši osobní tvorbu jaksi zastiňuje?

Ví se o mně kvůli Cimrmanovi, ale kdyby ho nebylo, tak by nikdo ani nečuchl nebo ani nechtěl vydat mé jiné věci. Já jsem Járovi vděčen za to, že mě tímto způsobem zahojil.