KAREL GOTT (* 14. 7. 1939 / + 1. 10. 2019)

SMETANOVO TRIO

ROZHOVOR

Koupit album
Katalogové číslo: SU 4258-2

Tři skladby, jež si Smetanovo trio vybralo pro svou další nahrávku, vznikly v rozpětí pouhých čtyř let, představují však tři různé hudební světy. Klavírní trio Antona Arenského připomíná atmosféru měšťanských hudebních salonů 19. století, kde hudba zaznívala k potěšení družné společnosti. Skladba pětadvacetiletého Alexandra Zemlinského představuje nástup hledání nového zvuku a harmonií. Jednověté trio devatenáctiletého Sergeje Rachmaninova, klavírního virtuosa a skladatele v jedné osobě, je naplněno ušlechtilou elegičností, která je tak charakteristická pro celé dílo příštího světoběžníka. Krátký život Antona Arenského byl poznamenán psychickým onemocněním, do života Zemlinského a Rachmaninova zasáhly vnější okolnosti – oba zemřeli v odstupu jednoho roku daleko od své vlasti ve Spojených státech. Mezinárodně oceňované Smetanovo trio zde s temperamentem a nasazením sobě vlastním představuje tři pozoruhodné kompozice sklonku 19. století.

U příležitosti vydání alba jsme si povídali s klavíristkou Jitkou Čechovou a violoncellistou Janem Páleníčkem:

Tři skladby, které jste vybrali pro svou další nahrávku, vznikly v rozpětí pouhých čtyř let. Můžeme očekávat, že uslyšíme tři podobná díla?

Čechová: Rozhodně ne. Ano, opravdu jsou ta díla napsána v rozmezí let 1892–1896, ale každé trio přináší jiné barvy a jiné světy. Mladý Rachmaninov napsal své trio ve věku devatenácti let. Jeho Trio élégiaque č. 1 g moll je dílo naprosto svěží, i přesto, že je plné sentimentu a nostalgie. Po něm přichází Arenskij a jeho Klavírní trio č. 1 d moll Op. 32, který je v duchu Čajkovského nebo Rimského-Korsakova – vyzařuje z něj ruský romantický duch. A Zemlinského Klavírní trio d moll Op. 3 bych naopak zařadila do světa Brahmse.
Páleníček: Když jsme vybírali repertoár pro naše nové album, tak jsme se domluvili se Supraphonem, že vybereme „krásnou hudbu“. Nehledali jsme letopočty, ale díla, která by si zasloužila být znovu připomenuta. A i když jsou jména Zemlinského a Arenského ve stínu „Brahmsů a Dvořáků“, jejich díla jsou opravdu božská.

Jaká jsou díla po interpretační stránce?

Čechová: Otisk ruského postromantismu je tam zřejmý. Ze všech témat dýchá obrovská šíře emociálního vypětí. Pro nás to znamená fantastickou paletu možností vyjádření v barvách, vibratu, možnost hrát si s detaily do nekonečna. Nás tři láká to, že do toho vkládáme jednolitý proud našich srdcí.
Páleníček: Vyzdvihl bych to srdce – když si člověk uvědomí, že skladby vznikaly na přelomu století, kdy se objevovaly nové kompoziční proudy – tak tito autoři opravdu nabízejí srdce na dlani, a to interpreta i publikum potěší. A co se kompozičního stylu týká – jsou to geniální, propracovaná díla. Jednotlivé nástroje jsou skvěle obsahově i akusticky vybalancované.

Jak skladby, které jste natočili, přijalo publikum?

Páleníček: Naprosto skvěle, a to nejen v USA a Kanadě, kde jsme byli před pár týdny. Většinou publikum slyšelo tato díla poprvé, i přesto, že jsme hráli v prestižních sálech. Nadšené reakce posluchačů nám jednoznačně potvrdily, že se jedná o hudbu nosnou, sdílnou, která si plně zaslouží být začleněna do skalního triového repertoáru.

Poprvé jste natáčeli s novým houslistou Radimem Krestou. Jaká to byla spolupráce?

Čechová: Myslím si, že práce ve studiu je specifická. Máme svůj styl práce, do které jsme se snažili vtáhnout i Radima. My se ve studiu vždy snažíme, aby nebylo poznat, že se jedná o studiovou nahrávku. Máme rádi spontaneitu a chceme, aby se nám podařilo ji tam zachovat. Jde nám o energii a čerstvost. A to se nám podařilo i s Radimem Krestou.
Páleníček: Radim Kresta je nesmírně poctivý muzikant a je rád, když je dílo dokonale připraveno. Přestože patří k typům naprosto spontánních hudebníků, má každou notu velmi promyšlenou a přesně ví, co dělá. Jeho přístup je pro natáčení pozitivním přínosem.

Máte za sebou turné v USA a Kanadě. Jaká místa jste navštívili?

Čechová: Navštívili jsme Kalifornii, stát Washington, Oregon a pak jsme se přesunuli do Kanady, do Vancouveru a Kingstonu. Vedle Dvořáka a Smetany jsme hráli právě skladby z nového alba.
A na jaká pódia se chystáte v následujících měsících?
Páleníček: Dvakrát se vrátíme do Anglie, v červenci nás čeká opětovně koncert ve Wigmore Hall, což nás samozřejmě nesmírně těší. Chystáme se na celou řadu koncertů v České republice, v květnu do Švýcarska, v srpnu do Polska a následně do Argentiny, mj. i do slavného Teatro Colon v Buenos Aires, v září do Španělska a v říjnu do Itálie. Zahálet rozhodně nebudeme…

Můžete nám prozradit, na jaký repertoár byste se chtěli soustředit?

Čechová: Pokud se otázka týká nahrávání do budoucna, je to trochu oříšek, protože jsme „kmenový repertoár“ už natočili. Máme v hlavě nějaké nápady a hledáme v méně známých vodách, ale jména konkrétních skladatelů ještě nechci prozrazovat. Rádi bychom se věnovali i hudbě skladatelů, kteří psali vedle klasické hudby hudbu filmovou, jako např. Korngold nebo Bernstein.
Páleníček: A ještě je před námi jedna výzva – a to doslova. Z řad fundovaného publika vyvstal zájem o naši nahrávku kompletní triové tvorby Ludwiga van Beethovena. Beethovenovým dílem, které milujeme a považujeme za absolutní vrchol klasicistní triové literatury, se ve vší pokoře zabýváme dlouhá léta a tak nám ani tento námět není vzdálen. Je to opravdu velký a zodpovědný úkol, vždy je velmi těžké nahrávat repertoár, který existuje v tolika provedeních. Ale my máme rádi velké úkoly a kreativní pobídky.

Připojené video