Autorka mnoha známých hitů zemřela v úterý 2. září 2020 v úctyhodném věku 93 let. Skvělá textařka bývala kdysi také úspěšnou reprezentantkou v běhu a mnoho let spolupracovala s vydavatelstvím Supraphon.
Řekni, kde ty kytky jsou, Dominiku, Chci zapomenout, Akropolis adieu, Malý
vůz, Co dál, Za rok se vrátím, Massachusetts… Písničky na slova Jiřiny
Fikejzové bychom mohli vyjmenovávat dlouho. Vždyť také vznikaly už od
padesátých let 20. století, kdy byl začínající autorce mentorem
Vladimír Dvořák.
Přestože se podílela na repertoáru nejznámějších českých zpěváků od
Karla Gotta přes Václava Neckáře až po Waldemara Matušku (jemuž
otextovala westernový song Sedm dostavníků), do povědomí se Fikejzová
zapsala především jako ta, která uměla slovem vystihnout duši tuzemských
zpěvaček.
Za nesentimentální šansony, stojící nohama pevně na zemi, jí vděčily
Yvetta Simonová (pro kterou napsala Romantickou) či Judita Čeřovská. Ta
zpívala její legendární text o květinách, které dívky „otrhaly do
jedné“. Čeřovská se však výborně zhostila i jejího textu
k Aznavourově baladě Můj ideál.
V dalších dekádách ožily texty Jiřiny Fikejzové zejména v podání
zpěvačky Marie Rottrové. Jejich osudové setkání vyústilo v úzkou
spolupráci, z níž vzešly dodnes v rádiích často hrané skladby Jak
málo zmůže čas, Mama, To mám tak ráda, Markétka a jiné.
Fikejzová zanechala výraznou stopu i ve vydavatelství Supraphon, kde léta pracovala.
Písně s texty Jiřiny Fikejzové na Supraphonline: www.supraphonline.cz/…na-fikejzova