Přesně před 30 lety vyšlo legendární album Kolej Yesterday!

Před třiceti lety vyšlo album Kolej Yesterday, natočené v soukromém vršovickém studiu Petra Kocfeldy (doposud se uvádělo studio Smetanova divadla).
Album Kolej Yesterday vychází na CD a LP doplněné o DVD bonus Kolej Yesterday Live. Jedná se o sestřih koncertních záznamů některých písní z alba a to z nečekanými hosty: Danem Bártou (Odjezd), Wabi Daňkem (Blues o spolykaných slovech) a The Tap Tap (Blues milenců z kina Svět).

Je třicet let od vzniku alba dlouhá doba? Odpovídají tvůrci alba…

MICHAL PROKOP:
Jak pro koho a jak kdy. Když hraju písničky z Koleje na koncertě, přijde mi to jako včera. Ovšem když si promítnu všechno, co se stalo od té doby, kdy jsme
desku točili… Comeback, převrat, moje angažmá v politice, televize, další návrat k muzice, ale i rodina, děti, vnoučata, zdraví… Třeba i smrt Michala Vrbovce, který s námi před třiceti lety tu desku nahrával, a pak mu z ní hráli v krematoriu při pohřbu… To všechno by vydalo už skoro na těch „Sto roků na cestě“. Jak říkám obvykle na konci koncertů do publika: „Byli jste skvělí, ale prosím vás, šetřete se, abyste nám vydrželi!“ Tak zaplaťpánbu… to je asi nejvíc.

LADISLAV KANTOR:
Obávám se, že na takhle položenou otázku dost dobře odpovědět neumím.
V jisté fázi dospělosti totiž pochopíme, že čas je pojem vskutku relativní. A krutě individuální. Najednou víme, že každému z nás je odměřován čas bytí jinak. A tak je čas vdov i čas sirotků, čas vězňů i lázeňských povalečů, bezdomovců i hoteliérů, zdravých i nemocných…Není věru lehké sledovat pekelcování Michala Prokopa záludy a peripetiemi měnících se režimů, rámujících pětačtyřicet let jeho kariéry. To ostatně platí i pro publikum: pro všechny ty, kteří českou kotlinou (tím údolím stále se měnících zákonů, nevypočitatelných politických poměrů, hloupých fanatiků a jejich usmívajících se slouhů, dutých hlav i nevydávaných básníků, slušných lidí i udavačů) tou
cestou prošli s námi…
Kolej Yesterday z roku 1983 je v Prokopově uměleckém životopisu křižovatkou ortelnou – vstupem na jinou pevninu. (Byl jsem tehdy u tohoto projektu v roli režiséra koncertu i producenta eventuální LP. Ani ve snu nás tehdy nenapadlo, že to bude někoho zajímat ještě za třicet let…) Píseň sama nevzbuzovala zprvu žádné nadšení ani u nově sestaveného muzikantského týmu: přiznejme si, že to není žádná extra pěvecká příležitost. Na to je totiž až příliš „obyčejná“. Nad sugestivní ostinátní figurou, jakoby symbolizující neúprosný tok dějin, se neklene tzv. velká melodie, ale baladické poselství, evokující peripetie společenských proměn až k sebevyjádření dospělého chlapa, udivujícího nejen hlasem, ale i charakterem, silou a přesvědčivostí své interpretace.
A tak vlastně neumím odpovědět na otázku, zda je třicet let dlouhá doba. Že ještě po třiceti letech někdo poslouchá Kolej Yesterday, mě samozřejmě udivuje a zároveň (přiznám) i těší. Vzbuzuje ve mně totiž jistou naději v to lepší v nás…

PETR SKOUMAL
Ani ne. Přežili jsme to my a myslím, že to přežila i tahle – dnes už památná – deska.

JAN HRUBÝ
Od vydání Koleje je třicet let z jednoho pohledu dlouhá doba, nicméně Kolej stále žije jako asi největší Michalův hit. Je velmi pravděpodobné, že při své
životaschopnosti se Kolej dožije ještě daleko vyššího věku, neboť si myslím, že po těch třiceti letech od vydání desky má pořád pěkně tuhý kořínek a je
stále fit.

PAVEL ŠRUT
Přišla revoluce, vinyly zmizely a zase se vrátily, ale jinak je to okamžik. A s Kolejí Yesterday to ani nehnulo.