SESTRY NOVÁKOVY, KOŠÁREK, NETOPIL

O HUDBĚ JANA NOVÁKA

Koupit album
Katalogové číslo: SU 4331-2

Supraphon vydal pozoruhodné album s Koncerty Jana Nováka, které nahrál pod vedením dirigenta Tomáše Netopila Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Tato nahrávka však navíc přináší jistý punc autenticity. Spolu s klavíristou Karlem Košárkem se totiž sólových partů tří koncertantních skladeb ujaly obě skladatelovy dcery. Zatímco flétnistka Clara Nováková se možná vrátila ve vzpomínkách do svých patnácti let, kdy jí otec věnoval první verzi Choreae vernales, Dora Novak-Wilmington seděla u klavíru na místě své maminky Elišky, která ovládala klavír se stejnou bravurou jako její manžel a skladatel Jan. Nahrávka tak trochu dýchá atmosférou rodinného setkání napříč časem.


Těsně před vydáním alba nám na pár otázek odpověděli všichni hlavní protagonisté nahrávky: Clara Nováková, Dora Novak-Wilmington, Karel Košárek i Tomáš Netopil.


CLARA NOVÁKOVÁ


S jakými pocity jste se podílela na nahrávání alba, které nyní vydává Supraphon?

Skladby Jana Nováka se už léta stále častěji nahrávají všude po Evropě a severní Americe, zájem o ně roste, a proto bylo jen jedno slovo, které mě napadlo ke zprávě, že Supraphon bude nahrávat tyto koncerty: KONEČNĚ!


Jaké bylo pro vás setkání a spolupráce při nahrávce s pány Netopilem, Košárkem a s muzikanty Symfonického orchestru Českého rozhlasu?

Velmi ráda jsem se znovu setkala se členy Symfonického orchestru Českého rozhlasu, se kterými jsme Choreae vernales už kdysi hráli v rodišti Bohuslava Martinů v Poličce. Tomáš Netopil se ukázal jako výborný dirigent, jeho pojetí Nováka je velmi profesionální a účelné, a přitom stále ryze muzikantské.


Co by neměl posluchač tohoto alba přeslechnout?

Poslouchat se dá všelijak, technicky, analyticky, emocionálně… Myslím ale, že v otcově hudbě celkově, a v tomto albu rozhodně, je něco jako poučení o životě, o jeho kráse, a hlavně o radosti. Otec byl schopen humoru a vtipu i ve velmi drsných podmínkách, měl „lehkou mysl“ bez jakékoliv lehkomyslnosti. A radost může být i prokázáním odporu, ať už je politický, protistátní, nebo rozsáhleji i vůči „Memento Mori“.


DORA NOVAK-WILMINGTON


Jaký je váš vztah k hudbě vašeho otce?

Tatínkova hudba je pochopitelně součástí mého života již od narozeni. Zvuk klavíru, když komponoval, patřil ke zvuku domova. K jeho dílu jsem přistoupila, až když jsem byla dostatečně vybavena klavírní technikou, a pak pro mě nastudování jeho skladeb bylo přirozené, a ani jsem si neuvědomovala, jaký to bude mít jednoho dne význam.


Jeho nečekané úmrtí otřáslo mým do té doby bezstarostným pohledem na svět. Teprve moje vědomé zaměřeni na provozování a vydávání jeho děl mi umožnilo patřičný nadhled – je to možnost komunikace.


Postupné objevování jeho díla pro mě neznamenalo návrat k tomu, co je mi důvěrně známé, ale odhalování něčeho nového: neustále žasnu, jak se každé otcovo dílo od druhého liší. I při určité jednolitosti jeho hudebního jazyka je každá skladba naprosto ojedinělá svým obsahem, hudebními prostředky a klavírním stylem; na každém dalším díle se můžeme něčemu novému přiučit a neustále se obohacovat.


Nahrávání otcových děl pro světový label, jako je Supraphon, znamená velké uznání jeho hudby. Je pro mě velkou ctí, že se na něm můžu podílet, navíc ve spolupráci s tak renomovanými umělci, jakými jsou Tomáš Netopil a Karel Košárek.


Jak s nimi probíhala vaše spolupráce?

S Tomášem Netopilem a s Karlem Košárkem jsme se seznámili v malebném prostředí, v kavárně na náměstí města Kroměříž, a všichni jsme se na společné hudební dobrodružství velice těšili. Zkoušky a nahrávání s vynikajícími členy Symfonického orchestru Českého rozhlasu byly krásné a obohacující, zároveň i velmi zábavné, neboť členové orchestru nevynikají jen špičkovými hudebními schopnostmi, ale i smyslem pro humor; ten se výtečně rozvíjí s Tomášem Netopilem, který dovede pracovat vždy s pochopením pro každého jednotlivého hráče. 


O spolupráci s Karlem Košárkem, která předcházela natáčení, jsem se již rozepsala v bookletu CD; oba koncerty jsou rozlišné nejen rozdílnou dobou vzniku, ale pochopitelně i obsahem a zaměřením. Je skutečně velké potěšení, když můžete rozeznít naplno dva klavíry; a při dvouruční hře jsme se s Karlem mohli i museli proměnit ve dva tanečníky, kteří tančí rukama… Přála bych si, aby si takto „zatančilo“ co nejvíce klavírních párů! 


Co byste popřála posluchači nového alba?

Ráda bych citovala Rafaela Kubelíka: „Hudba není jen duchaplnou hrou; hudba povznáší.“ A Bohuslava Martinů, který napsal: „Hudba má být radostná; i tragická hudba má být radostná.“ 


Toto platí bez výjimky o otcově hudbě, kterou otec promlouvá ke každému posluchači, ne snad jen k imaginární intelektuální elitě. Zemitě a humorně to vyjádřil: „Posluchač se při poslechu má plácat radosti do stehen.“ Spektrum jeho hudebního myšlení je přesto obrovské, neboť obsahuje hloubku vnitřního cítění, odlehčenost, vtip a radost ze života, ale i odpor vůči jakémukoliv nátlaku na svobodné myšlení, navíc i zakořenění v jeho milované hudební Moravě či lásku k rytmu klasických veršů. Všem posluchačům naší nahrávky přeji radostný poslech!


KAREL KOŠÁREK


Jaké bylo pro vás setkání a spolupráce s dcerou skladatele Jana Nováka Dorou?

Možnost spolupráce s Dorou Novak-Wilmington byla pro vznik nahrávky zcela zásadní a pro mě osobně velmi milou a obohacující zkušeností. Paní Dora je nejen vynikající klavíristka, ale též inspirativní a okouzlující člověk. Při našich zkouškách a samozřejmě při nahrávání byla zdrojem nesmírně cenných interpretačních informací a postřehů, pramenících pochopitelně z důvěrné znalosti tatínkova díla, jeho skladatelských inspirací, stylu a také jeho klavírní hry.


Přestože roky strávené v exilu nebyly pro Novákovy vůbec jednoduché, byla velmi zábavná a zajímavá také mnohá její vyprávění různých příhod a historek ze života rodiny, které skvěle dokreslovaly jedinečnou osobnost Jana Nováka, jeho charakter, povahu a talent. Mohu říct, že můj zprvu profesionálně-pracovní vztah s Dorou Novákovou se postupně proměnil v přátelství, kterého si velmi vážím.


Čím je podle vás Jan Novák jedinečný?

Podobně jako další významní skladatelé je Novák jedinečný svým neopakovatelným hudebním jazykem. Posluchač možná v jeho určitých dílech může tušit inspiraci Stravinským nebo Martinů, ale nikdy to nebude jejich kopie, vždy jde o zcela osobitý a ryzí hudební styl a vyjádření. Když se zaposloucháte například do druhé věty Concentus Biiugis, je obdivuhodné, jak Novák dokáže hudebně vyjádřit nálady, barvy a charakter moravského folkloru, to vše pro obsazení klavír a smyčce.


Troufám si říct, že pro spoustu posluchačů bude Concentus Biiugis a také Koncert pro dva klavíry a orchestr hudební novinkou a do velké míry objevem. Obě skladby dělí více než dvacet let od jejich vzniku a podle toho je jejich hudební vyznění odlišné. Koncert pro dva klavíry je dílo plné mladistvého elánu a skladatelské virtuozity, Concentus Biiugis skladba vnitřního vzdoru a touhy po svobodě.


TOMÁŠ NETOPIL


Pane dirigente, jaké bylo pro vás setkání a spolupráce s dcerami Jana Nováka a s Karlem Košárkem?

Setkání s Dorou a Clarou bylo moje vůbec první. Jejich hudební vitalita a smysl pro hudbu jejich otce mi byly velkou inspirací a oporou. Ve spojení s velkou profesionalitou klavíristy Karla Košárka, se kterým jsme se nesetkali poprvé, šlo o velice příjemný a mimořádný zážitek.


Co může posluchače nejvíc zaujmout?

Je to zejména všudypřítomná rytmická dynamičnost, vycházející samozřejmě z Novákova vztahu k Bohuslavu Martinů a k jazzové hudbě vůbec. Posluchače určitě mnohdy zaujmou také velmi náročné orchestrální mezihry těchto koncertů, které jsou svrchovanými partnery obou sólistů.


V roce 1977 vznikla první verze Jarních tanců (Choreae vernales), jež o tři roky později skladatel upravil pro smyčcový orchestr. Právě tuto téměř neznámou podobu díla přináší vaše nová nahrávka. Co bylo při její realizaci nejobtížnější či zajímavé?

Myslím si, že právě toto orchestrální přepracování dalo celé skladbě ten pravý smysl a charakter. Krásná barva smyčcových nástrojů, doplněná dalším barevným odstínem celesty a harfy, tvoří pro takového skladatele, jako byl Jan Novák, obrovskou škálu, kterou dokáže rozehrát v Jarních tancích do velmi poetické a mladistvé jednolitosti.

 

MULTILINK: https://supraphon.lnk.to/JanNovakConcertosID

Připojené video