Rozhovor s Miroslavem Beinhauerem

Miroslave, co vás přivedlo k hudebnímu odkazu Aloise Háby, a jaký byl váš první dojem z jeho tvorby pro klavír?

K hudbě Aloise Háby jsem se dostal prostřednictvím Ostravského centra nové hudby, které mě přizvalo k premiérovému provedení šestinotónové opery Přijď království Tvé, kde jsem se ujal partu šestinotónového harmonia. Paradoxně jsem se tedy ke standardní půltónové klavírní tvorbě Aloise Háby dostal přes mikrointervaly. Když jsem o ní začal zjišťovat první informace, byl jsem překvapen, jak je obsáhlá, pestrá a posluchačsky i interpretačně atraktivní. A když jsem pak zjistil, že existuje jen minimum nahrávek jeho klavírních skladeb, hned jsem věděl, že musím nahrát jeho klavírní dílo celé, kompletně.

Jaké byly největší výzvy při studiu a nahrávání alba?

Výzev bylo hned několik. Některé Hábovy klavírní skladby nebyly nikdy nahrané, jeho rané skladby byly dochovány jen ve špatně čitelném rukopisu, tedy proces jejich nastudování nebyl vůbec jednoduchý. Naopak Hábovy vrcholné klavírní skladby jsou technicky i formálně skutečná veledíla, vyžadující maximální využití interpretových schopností. Je fascinující, jak široký záběr byl Hába schopen ve svém klavírním díle pojmout. Jeho rané skladby vycházejí z Novákova romantismu, vrcholná díla jsou vysoce expresivní, překračují limity tonality, pozdní opusy jsou atematické. Hába skládal tradiční fugy, klasické sonáty, ale i novější hudební formy, jako třeba charakteristické kusy či „jazzové“ tance. Při celkovém pohledu na jeho klavírní tvorbu lze velmi dobře vyčíst, v jaké fázi života se Hába nacházel a co jej ovlivňovalo. Ovšem spojovacím prvkem Hábovy hudby je všudypřítomná moravská melodičnost a výrazná rytmika – jeho vizovický původ nelze zapřít.

Jaký význam podle vás mají Hábovy skladby bez mikrointervalů v kontextu jeho celkové tvorby a hudební historie 20. století?

Naprosto klíčový, a to nejen z pohledu českého. Hábovy skladby pro standardní půltónové nástroje tvoří většinu jeho díla, navíc mají oproti mikrointervalovým skladbám mnohem větší potenciál oslovit široké posluchačstvo. Aloise Hábu má spousta lidí zaškatulkovaného jako experimentátora, který komponoval v „divných systémech“, a jeho hudba je proto „zvláštní“. Troufám si tvrdit, že toto dvojalbum ukazuje Aloise Hábu v naprosto odlišném světle a posunuje jej do mainstreamu české klasické hudby 20. století mezi Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů.

Máte ambice rozšiřovat povědomí o Hábově tvorbě, například prostřednictvím koncertů nebo dalších projektů, a jak na jeho hudbu reaguje současné publikum?

Několik sólových klavírních recitálů s hudbou Aloise Háby jsem již provedl a další budou rozhodně následovat. Je opravdu zajímavé vidět reakce lidí poté, co poprvé uslyší Hábovy klavírní skladby – vlastně jsem se ještě nesetkal s negativním ohlasem, z čehož mám obrovskou radost. V loňském roce jsem také dokončil doktorské studium na Janáčkově akademii múzických umění v Brně s tématem „Alois Hába – klávesová tvorba se zaměřením na sólovou klavírní půltónovou tvorbu a tvorbu pro šestinotónové harmonium”. Snažím se tedy o šíření Hábova odkazu prostřednictvím koncertů i teoretických studií. Další metou, ke které v souvislosti s Aloisem Hábou směřuji, je uvedení Hábovy „Symfonické fantazie pro klavír a orchestr op. 8“ – téměř zapomenutého klavírního koncertu z dvacátých let minulého století, který si zaslouží být stálým a trvalým repertoárem orchestrů i pianistů.

BIO: Miroslav Beinhauer (*1993) je výjimečný klavírista a jediný na světě, kdo ovládá unikátní šestinotónové harmonium Aloise Háby. Specializuje se na soudobou hudbu a hudbu 20. století, přičemž spolupracoval se skladateli jako Phill Niblock, Klaus Lang, Bernhard Lang, Georg Friedrich Haas, Marc Sabat či Petr Bakla. Beinhauer vystoupil na významných festivalech, včetně Strun podzimu, Ostravských dnů, Moravského podzimu, Janáček Brno a hudebních akcí v Evropě i USA, a hrál s ansámbly jako PKF – Prague Philharmonia, Filharmonie Brno nebo Ostravská banda. Mezi jeho stěžejní výkony patří provedení klavírních koncertů od Magnuse Lindberga, Johna Adamse a Esa-Pekky Salonena. Miroslav Beinhauer se rovněž podílel na několika studiových nahrávkách a premiérově nahrál Šest skladeb pro šestinotónové harmonium Aloise Háby. Jeho vzdělání zahrnuje studia na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni a Royal Conservatory v Gentu. Jeho umělecké působení přispívá k vytváření nového repertoáru pro šestinotónové harmonium, což z něj činí klíčovou osobnost současné hudby. www.miroslavbeinhauer.com