Legendy: Boban Ondráček a Golden Kids

Při příležitosti reedice kompletu alb Golden Kids se nabízí jedinečná příležitost připomenout si nesmazatelný odkaz Bohuslava Ondráčka.

Bohuslav Ondráček se narodil v Pardubicích. Maturoval v Hradci Králové, tam se také učil základy hudební kompozice. Jeho učitelem byl varhaník katedrály sv. Ducha. V Praze pak absolvoval abiturientský kurz kompozice na AMU. Po maturitě na reálném gymnáziu studoval na Akademii múzických umění skladbu. Pracoval v osvětových institucích a působil jako hudebník v amatérských orchestrech, byl výborný klavírista. Jeho první skladbou vydanou na gramofonových deskách byla píseň Sama řekla, že ho nemá ráda (1963). Už tehdy se projevil jeho talent na vyhledávání talentů: svěřil ji začínajícímu zpěvákovi, kterého tehdy skoro nikdo neznal. Šlo o Karla Gotta. V témže roce Ondráček nastoupil do pardubického divadla Stop. Tam se setkal s Martou Kubišovou a začal pro ni skládat. Když s ní nedlouho poté odešel do divadla Alfa v Plzni, narazili tam společně pro změnu na jakéhosi mladíčka Václava Neckáře.

„Moje první setkání s Bobanem Ondráčkem bylo při konkurzu do angažmá Divadla Alfa v Plzni,“ zavzpomínal Václav Neckář: „V hledišti s ním seděl ředitel divadla a Marta Kubišová. Když jsem odzpíval, tak ředitel řekl, že při zpívání moc tancuju: podívejte se na Josefa Zímu, jak pěkně stojí… na to Boban Ondráček hned glosoval: Právě proto, jak se pan Neckář pohybuje, tak ho musíme do divadla vzít! A byl jsem přijat. Díky Bobanovi jsem natočil také svou první píseň Jen tak s textem Jana Schneidera.“

Všichni tři pak v roce 1965 zamířili do pražského Rokoka, kde jejich úzký ansámbl rozšířila další zpěvačka, Helena Vondráčková. Ondráček skládal ale i pro jiné zpěváky. Například Eva Pilarová s jeho skladbou Requiem vyhrála v roce 1967 Zlatou Bratislavskou lyru. Na stejné soutěži zpívaly o rok dříve Marta Kubišová s Helenou Vondráčkovou píseň Oh, Baby, Baby a získaly stříbro. Duet Marty Kubišové a Heleny Vondráčkové Hej, pane Zajíci! (1968) byl dalším velkým hitem. Do repertoáru Waldemara Matušky přispěl Ondráček třeba písní Pojď se mnou, lásko má (1967) a Hance Zagorové složil hned několik krásných šansonů, mezi nimiž například vyniká Prý je mu líp (1975).

Po několika mezinárodních úspěších v roce 1968 dospěla trojice Kubišová-Neckář-Vondráčková pod manažerským vlivem Ondráčka k tomu, že už nepotřebuje zázemí divadla Rokoko. Vytvořili skupinu Golden Kids, tedy zlaté děti či kůzlata. Název vymyslel textař Zdeněk Rytíř, který se všemi třemi zpěváky intenzivně spolupracoval. Boban Ondráček koncept Golden Kids tehdy shrnul slovy: „Helena má v hlase slunce, Vašek má v hlase smích, Marta má v hlase slzy.“

„Už od svého vzniku byli výjimeční, a to i ve světovém měřítku, tím, že se dala dohromady skupina rovnocenných hvězd první velikosti, zatímco zpravidla bývá vývoj opačný: teprve po vzniku takových skupin se dostávají dopředu někteří její členové a na určitém stupni, když dosáhnou takové popularity, jakou měl každý se zakládajících členů Golden Kids, skupinu opouštějí,“ napsal o pop fenoménu v roce 1969 renomovaný hudební kritik Jiří Černý.

Boban Ondráček se v letech 1968–1970 o Golden Kids staral jako producent, manažer, a nadále samozřejmě i jako hudební skladatel. Natočili dvě úspěšná alba a několik singlů. Obdrželi Zlatou desku Supraphonu. Zažili úspěch v pařížské Olympii i na festivalu v Cannes MIDEM či v Německu, kde vyšly jejich singly i televizní speciál. O jejich koncertní show Micro-Magic-Circus byl obrovský zájem. Chystali své třetí album, když přišel „politický“ zákaz vystupování pro Martu Kubišovou.

Bohuslav Ondráček se později omezil na skládání písní pro různé zpěváky. V roce 1979 složil písně a zároveň produkoval pozoruhodné komponované autorské album Hvězdolet 06, kde propojil hlasy Marie Rottrové, Heleny Vondráčkové, Hany Zagorové, Jiřího Korna, Jiřího Schelingera a Václava Neckáře.

Hudební skladatel Vítězslav Hádl zavzpomínal: „Mé první setkání s Bobanem Ondráčkem bylo asi v listopadu 1966 v plzeňském rozhlase, kde mi jako redaktor vybral dvě písně pro natáčení s orchestrem Pavla Bayerleho. Po letech, tuším v roce 1974, při natáčení první LP desky Hany Zagorové jsme se setkali podruhé, a musím říci, že se nám stalo, že jsme napsali oba skoro stejnou píseň. Nakonec jsme se dohodli, že já nechám píseň Jsi mrtvá sezona (text Hana Zagorová) tak jak je, a on předělá svou Kdo ví, kde usínáš a s kým (text Zdeněk Borovec) do rychlejšího tempa. Také jsem ho často navštěvoval v jeho domě a kdykoliv jsem přišel, ukazoval mi dvacet hudebních nápadů, které stihl za dopoledne, a říkal: Vidíš, těhle osmnáct vyhodím, ale tyhle dva jsou bomba. A měl pravdu.“

Po roce 1989 se k profesi producenta načas vrátil a stihl ještě obnovit spolupráci s Martou Kubišovou, u Supraphonu vydal i něco ze své další tvorby. V archivech Supraphonu a Českého rozhlasu je zaznamenáno na 300 jeho písní.

„Boban se v roce 1994 objevil na jevišti pražské Lucerny během koncertu Golden Kids Comeback. To byl dojemný okamžik, o kterém jsme si před listopadem 1989 nedokázali ani snít, že by vůbec mohl nastat. Bohužel, byl silný kuřák, což vedlo později ke zdravotním potížím a trápil ho nepříjemný tinnitus,“ zavzpomínal Václav Neckář. Bohumil Ondráček zemřel jen krátce před svými 66. narozeninami v roce 1998.