Tomáš Vrána: Rozhovor o interpretaci Bartókovy hudby

Bartók je často vnímán jako nekompromisní individualista, architekt hudby i básník. Jak se tyto různé aspekty jeho osobnosti promítají do vaší interpretace?

Myslím, že dnes většinou převládají u klavíristů dva různé pohledy na interpretaci Bartókovy hudby. Stále bohužel i v této době převažuje názor, že Bartók je symbolem suchého, drsného až násilného zvuku nástroje, který je nutné přijmout jako skladatelovu estetiku. Druhá skupina interpretů se naopak snaží prosadit i jeho lyrickou stránku, které v jeho hudbě není vůbec málo. Osobně se domnívám, že pravda leží uprostřed – ostrým bicím zvukem vzniká mnohdy sice efektní, ale po nějakém čase dosti jednotvárná a nudná hra. Dle Bartókových vlastních nahrávek, které se dochovaly, jde vcelku jasně poznat, že své vlastní skladby hrál poměrně dosti romanticky. Lyriku opravdu používá jako kontrast k temným a negativním emocím. V tomtéž duchu i já přistupuji k jeho dílům – je to hudba kontrastů – bílých i černých pocitů, které k sobě patří.

 Jak jste se připravoval na zvládnutí tak náročného repertoáru?

Je pravda, že trojici Bartókových koncertů jsem měl v repertoáru už poměrně dlouhou dobu. Třetí a První koncert jsem provedl s Janáčkovou filharmonií Ostrava již dříve a Druhý Bartókův koncert jsem měl připravený k zakončení svého magisterského studia na HAMU v Praze. Příprava tedy nemusela být zase až tolik intenzivní, jelikož jsem měl všechna tři díla tak nějak konstantně v rukách i v paměti. Jádro práce tak spočívalo spíše v detailech, případně konkrétních věcech, které jsem si přál vynést z klavírního partu ven a o kterých jsem věděl, že nebývají tolik slyšet na jiných nahrávkách.

Bartókův Třetí koncert je známý svou klidnou a smířlivou atmosférou, zatímco První a Druhý koncert jsou plné energie a konfliktu. Který z těchto koncertů vám je interpretačně nejbližší a proč?

Třetí koncert je samozřejmě nejpopulárnější a hudebně pro běžné posluchače nejlíbivější. I já jsem s ním začal a byl to pro mě do jisté míry i vstup do Bartókova klavírního světa již na konzervatoři. Přesto jsou mé povaze bližší a hudebně vzácnější jeho první dva koncerty. Zejména První koncert mě nepřestává fascinovat a vždy v něm objevím něco nového – pokud je i dobrý orchestr s dirigentem, je to neskutečná zábava ho hrát, je to takový koncert „pro zlobivé kluky”, který ve svém charakteru nemá v jiných klavírních koncertech moc konkurence. Naopak Druhý koncert mě vždy přitahoval zejména svou neskutečně temnou, pomalou druhou větou se scherzem uprostřed – pamatuji si, když jsem ho slyšel poprvé, měl jsem z toho husí kůži.

Plánujete i koncertní uvádění tohoto repertoáru?

Určitě bych byl moc rád – několik vydařených koncertů již koneckonců proběhlo. Bartók je pro mne opravdu srdeční záležitostí a kterýkoliv z jeho tří koncertů si vždy s nadšením zahraji. Je to jeden z mála skladatelů, který dává sílu i slabým – skrze tu hudbu jako by říkal: „No tak dobře, já ti tu moc dám a ukaž, co umíš…, dovolím ti na ten klavír udělat i to, co ti jiní nedovolí.“ Je to pro mě vždy úžasný pocit Bartóka hrát. Z toho, co o něm za ta léta vím, se domnívám, že i povahově bychom si asi v mnohých věcech rozuměli.

BIO:

Tomáš Vrána (* 1994) hraje na klavír od tří let a během let 2004–2008 získal na prestižních soutěžích řadu ocenění, včetně prvního místa na mezinárodní soutěži Virtuosi per musica di pianoforte v roce 2007. Absolvoval studia klavíru na Janáčkově konzervatoři v Ostravě pod vedením prof. Moniky Tugendliebové. V současné době je žákem prof. Ivana Klánského na Akademii múzických umění v Praze. V roce 2019 se probojoval do semifinále Světové klavírní soutěže Bély Bartóka v Budapešti. Kromě hudby se zabývá literární a filmovou tvorbou. Založil s pianistou Andrzejem Molinem zábavné klavírní duo Vrámoll, které interaktivní a vtipnou formou přibližuje evropskou hudbu.