1. 1. 1983

Vývoj lisovacích materiálů pro gramodesky do roku 1983

Nejstarší gramofonové desky lisoval Emil Berliner v USA z vulkanizované pryže – ebonitu. Roku 1896 byla vyrobena první deska ze směsí šelaku (jako pojiva) a mleté břidlice (jako plnidla).
Drahou a nedostatkovou přírodní pryskyřici – šelak – posléze nahradila fenolformaldehydová pryskyřice s názvem Novolak. Uvedený typ pryskyřice pro československý gramofonový průmysl vyvinuli pracovníci Stalinových závodů v Litvínově, přičemž v Loděnici byl při lisování desek aplikován v letech 1952 – 1954. Výroba standardních gramodesek probíhala v Loděnici až do roku 1964.

Již v roce 1952 byl zahájen vývoj nového lisovacího materiálu na bázi vinylchloridu. V roce 1957 se složení jednotlivých komponent stabilizovalo a výsledkem se stala deska se zlepšenými akustickými vlastnostmi. Na scéně se objevil vinyl.

Následný vývoj do roku 1983 lze charakterizovat jako období, ve kterém probíhala optimalizace lisovacího materiálu. Výsledný kopolymer s označením KV 172 se téměř vyrovnal špičkovým zahraničním kopolymerům. Největší pokrok představovala homogenita šarží i rovnoměrné zachování parametrů mezi jednotlivými šaržemi.